Hledání śreyas

Během tří desetiletí, co studuji Bhagavadgítu, jsem prožila celou škálu pocitů  vůči Ardžunovi, pánduovskému hrdinovi a žákovi boha Krišny na bojišti Kurukšétra. Pocity sahaly od rozmrzelosti, závisti a nakonec úcty k tomuto velkému hrdinovi. Rozmrzelost pramenila z jeho slabosti v hodině nouze navzdory jeho mnohaletému výcviku bojovníka a závist z pomyšlení, že nemám svého milovaného Krišnu za učitele jen pro sebe. Úcta přišla mnohem později – poté, co jsem několik let kráčela po duchovní cestě a pochopila, proč je Ardžuna ve svém hledání śreyas skutečně hodným být Krišnovým žákem.

Většina výkladů Gíty se domnívá, že Ardžunův zármutek a zmatek v první kapitole nestojí za velkou pozornost a že „skutečná věc“ začíná, když Bůh Krišna začne ve 2.kapitole radit Ardžunovi. Ardžunova tíživá situace si však zaslouží pozornost. Jeho zmatek a zármutek nám dávají důležitá vodítka o naší vlastní psychice.

Kurukšétra koneckonců není žádné starověké bojiště. Je to Dharmakšétra, pole vědomí, kde se dharma odvíjí v každém okamžiku. Zde, v tomto poli, se naše vnitřní konflikty odehrávají dramatickým a barvitým způsobem. Každá volba, kterou učiníme, každé slovo, které vyslovíme, každá myšlenka a pocit, který chováme, a každý čin, který provedeme, vytváří kaskádu událostí, které mají dopad na každou bytost všude na světě. Nevědomky si přiživujeme své vlastní utrpení i utrpení ostatních… Dokud nedojdeme ke krizi, kdy taková nevědomost již nefunguje a jsme nuceni se dlouho a vážně zamyslet nad tím, co je v naší Dharmakšétře v sázce.

Vývoj Ardžunova zármutku stojí za to pozorovat. Než začne válka, je zahlcen spravedlivým hněvem z toho, že mu byl odepřen jeho právoplatný podíl na království. Dlouhá diplomatická jednání Krišny a dalších nemají žádný dopad na Durjódhanu, tyranského prince Kauravů, jehož závist k bratrům Pánduovcům ho vede k odmítnutí mírového urovnání. 

Chce velkou válku; Stejně jako každý z nás, i jeho vnitřní konflikt je to, co se nakonec projeví navenek. Ardžuna a ostatní Pánduovci sice nejsou krvežízniví, ale ani se nebrání válce. Jsou to ostřílení a zkušení válečníci. Jakožto kšatrijští princové dodržující dharmu, jsou ochotni bojovat za to, co jim právem patří. A tak, když je válka vyhlášena, pečlivě se na ni připravují, shromažďují své síly a strategie a sejdou se na bojišti.

Až v tomto okamžiku se v Ardžunově mysli začínají objevovat pochybnosti. Nyní si uvědomuje, že Durjódhana a jeho bratři nejsou jediní, s nimiž bude muset bojovat. Musí bojovat (a být připraven zabíjet) i ty, které miluje. Při pohledu na svou milovanou rodinu a přátele se zhroutí.

Nyní přichází s celou řadou ospravedlnění, proč nebojovat, ve všech ohledech dává Krišnovi lekci o dharmě (nebo si to alespoň myslí). Když energie za těmito ospravedlněními začíná docházet, zažívá okamžik vystřízlivění, kdy říká:

karpanya-dosopahata-svabhavahprcchami tvam dharma-sammudha-cetahyac chreyah syan niscitam bruhi tan meshishyas te ’ham sadhi mam tvam prapannam (2:7)

Moje mysl (přirozenost) je přemožena chudobou (moudrosti) a nejsem schopen rozpoznat, co je moje dharma. Podřizuji se ti jako svému učiteli. Prosím, pouč mě o śreyas.

Probuzení k nevědomosti

Výše uvedený verš označuje Ardžunův zlomový bod. Až do tohoto bodu používal své „knižní“ znalosti dharmy jako ospravedlnění pro svou nechuť bojovat. Zde si uvědomuje, že když na to dojde, tak vlastně neví, co má dělat. Jeho intelekt je zatemněn právě těmi znalostmi, kterých si dříve cenil.

Docela často vídám ve své klinice pacienty s konkrétními problémy souvisejícími s životním stylem. Jsou ve stresu, přejídají se, přepracovávají se, nespí, kouří nebo příliš mnoho pijí…

Je zajímavé, že právě tito pacienti mají rozsáhlé znalosti o dopadu svého životního stylu na své zdraví. Často mě přerušují, když začnu mluvit, aby demonstrovali své působivé znalosti. „Vím, co říkáte. Přečetl jsem o tom deset knih.“ A přesto to nevědí.

Tyto znalosti se neproměnily v poznání. Nepronikly z hlavy do srdce.

Šiva sútry jsou sbírkou 77 aforismů připisovaných mudrci Vasuguptovi (9. století n. l.) a tento text je základem studia neduální šaiva tantry. Činí překvapivé prohlášení:

Džňánam bandhah (1.2)

Poznání je pouto.

Tento aforismus odkazuje na běžné poznání, které se získává prostřednictvím spojení se smysly. Je to omezené a diferencované poznání, které se získává učením. Naše poznání dharmy nás činí znalými toho, co dharma je, ale nemusí z nás nutně dělat dharmické, stejně jako znalost medicíny, ze mě nedělá lékaře. 

Na duchovní cestě se to, co studujeme a učíme („knižní“ znalosti, o nichž se hovoří výše), může stát překážkou poznání. Stejně jako jakékoli jiné podmiňování, i toto duchovní podmiňování jednoduše vytváří identitu hledajícího, aniž by měnilo paradigma, které je nutné k probuzení. Znalosti o osvobození neosvobozují.

To je Ardžunova tíživá situace. Ví hodně o dharmě. Strávil roky s guruy, cestoval astrálními prostory, dokonce i do nebes, aby se setkal se svým otcem Indrou (vůdcem dévů), celý život zdokonaloval své bojovnické dovednosti a má vysoce vyvinutý intelekt. Přesto si zde, v tomto bodě zlomu uvědomuje, že na ničem z toho nezáleží.Ví, že neví. Důležité je, že ví, že mu chybí śreyas. 

Śreyas a preyas

Śreyas pochází z kořene „šrí“, což znamená příznivé, a také podpora. Jeden způsob, jak se na śreyas dívat, je „chtít podporu toho, co je příznivé“.

Preyas má svůj kořen ve slově „pri“, které znamená příjemné nebo uspokojující. Preyas je to, co je příjemné smyslům.

Krátce po Ardžunově zhroucení mu Krišna shrne příčinu utrpení.

maatraa-sparšaas tu kaunteyasheetoshna-sukha-dukkha-daahaagamaapaayino ‘nityaastaams titikšasva bhaarata

Kontakt smyslů se smyslovými objekty, který vede k prožitkům horka/chladu a potěšení/bolesti, má začátek a konec, ó synu Kuntí. Jsou pomíjivé. Statečně je snášej, ó potomku Bharaty.

Když tyto zážitky – které vznikají kontaktem smyslů se smyslovými objekty a jsou pomíjivé – bereme k definování toho, kým jsme, jdeme cestou preyas. (V hloubi duše spadá i získávání duchovního poznání pod preyas. Když znalosti, které získáváme z knih a učení, vytvářejí personu učence, která uspokojuje ego, zůstáváme v sevření preyas. Znalosti se nedostaly z hlavy do srdce. Místo toho se stávají překážkou poznání.) Džňánam bandhah. Preyas je překážkou pro śreyas. (Všechny znalosti jsou překážkou pro śreyas.) Ardžunovo přiznání k jeho nevědomosti je v Gítě nesmírně významným jevem. Učení začíná až tehdy. Musí chtít śreyas. Musíme chtít śreyas, pokud chceme Krišnu za svého božského učitele. A k tomu musíme mít pokoru a vzdát se všeho, co víme (nebo si myslíme, že víme). Veškeré znalosti, které jsme získali, musíme odložit stranou. (Všechny znalosti, které jsme získali, musíme odložit stranou.) V tomto druhu touhy se vzdáváme uspokojení, kterého dosahujeme prostřednictvím jemných smyslových objektů (vnitřní vize, zvuky atd.). Připoutanost k těmto jemným smyslům nás udržuje na cestě preyas.

Śreya je neochvějná oddanost bhávaně, kde hluboce rozjímáme o svých vlastních myšlenkách, emocích a činech. V touze po śreyas se Ardžuna nikdy nezeptá: „Hej, ale co Durjódhana? Neměl by změnit své způsoby?“ Zůstává oddaný korekci svého vlastního vidění.  O tom pojednává Gíta. V našem hledání śreyas se přestáváme ptát, co by měl dělat kdokoli jiný. Soustředíme se výhradně na nápravu našeho vlastního zkresleného vidění. I když se věnujeme sociálnímu aktivismu, zůstáváme odhodláni upravit si vlastní vnímání a nepodléháme dualitám dobra/zla, které vyplývají z preyas.

Toto je výzva, s níž se Ardžuna setkává. Krišna mu neradí tak, jak bychom to udělali my – tím, že by Kuruovce označil za „zlé“ a proto by si zasloužil zabít. Jeho rada Ardžunovi zní, aby se probudil k vyšší pravdě o tom, kým je. A tak tento text ve skutečnosti není o nesobecké službě, jak se běžně myslí – je o dharmě, způsobu, jak být v souladu s proudem Života.

Jak se s dharmou sladíme? Hledáním nebo touhou po śreyas, jak to dělá Ardžuna.

Napsala: Dr. Kavitha Chinnayian
Přeložila: Marie Meera Karanath