V indické kultuře se konávalo 365 festivalů za rok. Jinými slovy, potřebovali jen záminku k oslavě každého dne v roce. Těchto 365 svátků bylo připisováno různým důvodům a pro různé životní mezníky. Měly oslavovat různé historické události, vítězství nebo určité situace v životě, jako je setba, sázení a sklizeň. Pro každou situaci existoval festival. Ale Mahašivarátrí má jiný význam.
Mahašivarátrí „Velká noc Šivy“ je nejvýznamnější událostí v indickém duchovním kalendáři.
Čtrnáctý den každého lunárního měsíce nebo den před novoluním je známý jako Šivarátrí. Mezi všemi dvanácti Šivarátrí, které se vyskytují v kalendářním roce, má Mahášivarátrí, ta, která se vyskytuje v únoru až březnu, největší duchovní význam. V tuto noc je severní polokoule planety umístěna tak, že v lidské bytosti dochází k přirozenému nárůstu energie.
Toto je den, kdy příroda vede člověka k duchovnímu probuzení. Právě proto byl v indické tradici založen určitý festival, který se odehrává v noci. Aby si tento přirozený nárůst energií našel cestu, jedním ze základů tohoto nočního festivalu je zajistit, abys zůstala vzhůru s páteří ve svislé poloze po celou noc.
Mahášivarátrí je velmi významný pro lidi, kteří jsou na duchovní cestě. Je to také velmi významné pro lidi, kteří mají rodinu, a také pro ambiciózní lidí v běžném světě. Lidé, kteří žijí v rodinně, oslavují Mahášivarátríi jako výročí svatby Šivy. Ti se světskými ambicemi vidí ten den, kdy Šiva porazil všechny své nepřátele.
Ale pro askety je to den, kdy se sjednotil s horou Kailáš. Stal se jako hora – naprosto nehybný. V jogínské tradici není Šiva uctíván jako Bůh, ale považován za Ádi Gurua, prvního Gurua, od kterého věda o józe pochází. Po mnoha tisíciletích v meditaci se jednoho dne úplně zklidnil. Ten den je označován za Mahášivarátrí. Veškerý pohyb v něm ustal a on úplně ztichl, takže asketové vidí Mahášivarátrí jako noc klidu.
Duchovní význam Mahášivarátrí
Legendy, proč jsou tento den a noc v jogínských tradicích tak důležité, jsou mimo jiné kvůli možnostem, které představuje duchovnímu aspirantovi. Moderní věda prošla mnoha fázemi a dnes dospěla do bodu, že vše, co znáte jako život, vše, co znáte jako hmotu a existenci, vše, co znáte jako vesmír a galaxie, je jen jedna energie, která se projevuje miliony způsoby.
Tento vědecký fakt je zkušeností každého jogína. Slovo „yogi“ znamená toho, kdo si uvědomil jednotu existence. Když říkáme „jóga“, nemáme na mysli žádnou konkrétní praxi nebo systém. Všechna touha po poznání neomezeného, všechna touha po poznání jednoty v existenci je jóga. Noc Maháašivarátrí nabízí člověku příležitost toto zažít.
Šivarátrí – Nejtemnější noc v měsíci
Šivarátrí, je nejtemnější den v měsíci. Oslava Šivarátrí z hlediska pozice měsíce a konkrétní den, Mahášivarátrí, téměř vypadá jako oslava temnoty. Každá logická mysl by se vyhla temnotě a přirozeně by se rozhodla pro světlo. Ale slovo „Šiva“ doslova znamená „to, co není“. „To, co je“, je existence a stvoření. „To, co není“ je Šiva. „To, co není“ znamená, že pokud otevřeš oči a rozhlédni se kolem sebe, pokud je tvoje vize zaměřena na malé věci, uzřeš širokou paletu stvoření. Pokud tvoje vize skutečně hledá velké věci, uvidíš, že největší přítomností v existenci je obrovská prázdnota.
Několik míst, které nazýváme galaxiemi, jsou neustále zkoumány, ale obrovské prázdnoty, která je drží, si každý nevšimne. Tato rozlehlost, tato neomezená prázdnota, je to, čemu se říká Šiva. Moderní věda dnes také dokazuje, že vše pochází z ničeho a k ničemu se vrací. Právě v tomto kontextu je Šiva, obrovská prázdnota či nicota, označován jako velký pán neboli Mahádéva.
Každé náboženství, každá kultura na této planetě vždy mluvila o všudypřítomné, všeprostupující povaze božství. Když se na to podíváme, jediná věc, která může být skutečně všeprostupující, jediná věc, která může být všude, je temnota, nicota nebo prázdnota.
Obecně, když lidé hledají blaho, mluvíme o božském jako o světle. Když lidé již nehledají blaho, když se dívají za hranice svého života, pokud jde o rozpuštění, pokud je předmětem jejich uctívání a jejich sádhana rozpuštění, pak vždy nazýváme božství jako temnota.
Význam Šivarátrí
Světlo je pomíjivý úkaz ve tvé mysli. Světlo není věčné, je to vždy omezená možnost, protože se děje a končí. Největším zdrojem světla, který na této planetě známe, je Slunce.
Dokonce i sluneční světlo, můžete ho zakrýt rukou a zanechat za sebou stín temnoty. Ale temnota je vše zahalující, všude. Neznalé mysli ve světě vždy popisovaly temnotu jako ďábla. Ale když popisujete božské jako všeprostupující, zjevně mluvíte o božském jako o temnotě, protože pouze temnota je všeprostupující. je všude. Nepotřebuje od ničeho žádnou podporu.
Světlo vždy pochází ze zdroje, který sám vyhoří. Má to začátek a konec. Vždy je to z omezeného zdroje. Temnota nemá zdroj. Je to zdroj sám pro sebe. Je všeprostupující, všude, všudypřítomný. Takže když říkáme Šiva, je to tato obrovská prázdnota existence. Všechno stvoření se stalo v klíně této obrovské prázdnoty. Je to klín prázdnoty, který nazýváme Šiva.
V indické kultuře všechny starověké modlitby nebyly o záchraně sebe sama, o ochraně sebe nebo o lepším životě. Všechny starověké modlitby byly vždy „Ó, pane, znič mě, abych se mohl stát jako ty.
Když tedy řekneme Šivarátrí, což je nejtemnější noc v měsíci, je to pro člověka příležitost rozpustit svou omezenost, zažít neohraničenost zdroje stvoření, který je zasetý v každé lidské bytosti.
Mahášivarátrí – Noc probuzení
Mahášivarátrí je příležitost zakusit tento prožitek obrovské prázdnoty v každé lidské bytosti, která je zdrojem veškerého stvoření. Na jedné straně je Šiva známý jako ničitel. Na druhé straně je známý jako nejsoucitnější.
Je také známý jako největší z dárců. Jogínská tradice je plná mnoha příběhů o Šivově soucitu. Způsoby vyjádření jeho soucitu byly neuvěřitelné a udivující zároveň. Mahášivarátrí je tedy i zvláštní příležitostí i pro přijímání. Nechť je tvým přáním a požehnáním, ať alespoň na okamžik zakusíš rozlehlost této prázdnoty, kterou nazýváme Šiva. Ať tato noc není jen nocí bdění, ale ať je pro tebe i nocí probuzení.
Napsal: Sadhguru z Isha Yoga
Přeložila: Marie Meera Karanath
krásný článek, díky za překlad