Okolní svět je tvým zrcadlem

Charakteristickým znakem duševní zralosti je schopnost položit si otázku: „Proč mě to trápí?“ nebo „Zajímalo by mě, proč mi to vadí.”.

Náš zažitý způsob chování ve vztahu je ukázat prstem na druhou osobu a označit ji za problém. Mohou jím jistě být, ale to je jejich věc ke zkoumání.

Pokud každý spouštěč ve vztahu může být využit k tomu, abychom se podívaly hlouběji do sebe, stane se tato praxe posvátnou, krásnou a vzrušující zároveň.
A pokud všechny spouštěče v každém vztahu budou využity k odkopání našich vlastních strachů, nejistot, zatuchlin, mylných představ, falešných projekcí, viny, studu, lítosti, vzteku a dalších pevně zažitých vzorců, může se stát jedna kouzelná věc – začneš vnímat vděčnost za všechny, kteří ti dokážou nastavit zrcadlo.

A lehkost vděčnosti je katalyzátorem hluboké transformace.

Tato praxe vyžaduje ochotu „jít tam“ v nás samých – do hlubokých, temných míst, která nás nutí dívat se na ostatní s podezřením a nedůvěrou. Nic netušíc, že problémem je naše vlastní podezíravost nebo nedůvěra, očekáváme, že ten druhý nás uklidní, ujistí a zmírní naše obavy a nejistotu.

Zmírnit naše obavy je NAŠÍ povinností. Nikdo jiný není zodpovědný za to, aby nás osvobodil anebo abychom se cítily dobře.

Duševní zralost vyžaduje, abychom převzaly odpovědnost.

Je to velká práce, ano. A nemůže to udělat nikdo jiný než ty… a… tvoje svoboda je cena, kterou zaplatíš, nebo dar, který dostaneš.

Autorka: Dr. Kavitha Chinnayian
Přeložila: Marie Meera Karanath