Řekla jsi své „ano“. Ale komu? 

No přece celé rodině!

Když jsem se vdávala do indické rodiny, lidé se mě tisíckrát ptali na „indické manželství“ a v jejich očích se zračilo očekávání senzace. 

I v dnešní době je většina manželství v Indii domluvená, i když se tento trend rychle mění. 

Ta „druhá kategorie“ se nazývá manželství z lásky :). Možná se teď ptáš, zda domluvené manželství není z lásky? Indové říkají, že láska přichází po manželství. Tak a je to!

Co aranžovaný sňatek ve skutečnosti znamená? 

Ve většině případů to znamená, že rodiny včetně rodičů, sourozenců, strýců a tet hledají toho pravého partnera. Toto hledání je velmi sofistikovaný proces. V první řadě záleží na náboženství. Já osobně jsem se zde v Kérale setkala se třemi náboženstvími: hinduismem, křesťanstvím a islámem, i když v jiných částech Indie jich je mnohem více.

Kritérium č. 1: stejné náboženství. 

Kritérium č. 2: náboženská větev (v případě křesťanů jiný řád nebo církev, v islámu – sunnité nebo šíité, v hinduismu – kasta). 

Kritérium č. 3: věk – dříve musel být ženich alespoň o 10 let starší než nevěsta. V současné době se věkový rozdíl snížil, ale ženich musí být vždy alespoň o pár let starší. Obvyklý věk ženicha je 26-28 let a nevěsty 23-26 let. Ale liší se to kasta od kasty a v muslimských komunitách se ženy vdávají obvykle v 18 letech. 

Kritérium č. 4: vzdělání a povolání – pár by měl mít stejnou úroveň vzdělání a manžel by měl být finančně stabilní, jinak na svatbu může zapomenout! V Indii žádné rodiče nedají svou dceru např. bohémskému umělci. 

Kritérium č. 5: krása! Ano, věř nebo ne. Indové touží po světlé pleti. Čím světlejší pleť, tím větší šance na potenciálního partnera. A přiznejme si fakt, že každý touží po atraktivním partnerovi, ať už si pod pojmem „krása“ představuješ cokoli. Takže ženich s tmavší pletí dostane jen nevěstu s tmavou pletí a naopak. 

Kritérium č. 6: shoda horoskopu Před domluvením aranžovaného sňatku bude porovnán Džótiša (védský horoskop) a pět z 10 kritérií se musí shodovat. 

Kritérium č. 7: prostor pro osobní preference (pokud to rodiče dovolí) – nekuřák, nepijící alkohol, vegetarián atd. 

Rodiny poté provedou rozsáhlou rešerši s pomocí tzv. sňatkového makléře nebo prostřednictvím celostránkové svatební rubriky denního tisku. Pokud najdou vhodného partnera, proberou to nejprve rodiny telefonicky, poté se rodiny setkají osobně a znovu vše proberou. Nakonec, pokud to rodina dovolí, se potenciální manželé setkají a případně si krátce popovídají.

Možná se teď ptáš sama sebe, jak můžeš žít s někým a sdílet „intimitu“, když ho předem neznáš? Indové si často pokládají tu stejnou otázku: „Jak můžeš žít s někým, aniž byste byli svoji?“ Tak co teď?! 

Dovol mi se s tebou podělit o své úvahy k tomuto tématu. 

Jako Ind/ka jste vychováváni s myšlenkou, že si jednoho dne vaši rodiče vyberou vašeho partnera, a vy tuto tradici vnímáte jako jedinou realitu, takže to bude vaše konečná daná pravda. Pokud neznáte jiný způsob, nebudete ani jinak myslet. Je to tak jednoduché. Vaše mysl je naprogramovaná. 

Stejně jako když máš v domě nebo bytě kočku a nikdy ji nepustíš ven, nebude chtít jít ven a dokonce se bude přírody bát.  

Nechci srovnávat nevěstu s kočkou, ale v tomto případě je to stejný koncept. Toto je první bod. Dalším bodem je, že v domluveném manželství se budeš snažit ze všech sil vyhýbat očekáváním, protože partnera neznáš. V manželství z lásky však máš určitou představu o svém ideálním partnerovi, kterou by měl splňovat a ve většině případů se to nepodaří. Vymění tedy partnera s nadějí, že ten příští té představě odpovídat bude. 

Některým lidem se to podaří napoprvé buď štěstím (nebo v indické filozofii tomu říkáme karma), někteří napodruhé a někteří se o to snaží celý život  (tomu bychom mohli říkat „dvojí karma“ :)). Samozřejmě tomu tak není vždycky, ale zřídka se setkají 2 soul partneři, kteří nic moc neřeší. 

V domluveném manželství se berete na celý život. To je hlavní myšlenka a překvapivě to v 99 % to funguje. Míra rozvodovosti v Indii je mnohem vyšší v manželstvích z lásky. A mnohokrát jsem přemýšlela o všech těch osamělých západních přátelích, pro které by domluvené manželství, i když možná ne podle indického modelu, bylo možností. Dokonce jsem se snažila domluvit setkání s několika páry, ale byla jsem velmi neúspěšná a můžu tedy na svou kariéru sňatkového makléře nadobro zapomenout…

Samotná svatba je pro rodiče životní investicí a aktem sňatku předávají své dítě partnerovi a jeho rodině. Samozřejmě stále zůstávají v kontaktu, ale jejich hlavní odpovědnost jako rodičů tím končí. Někdy utratí celé své úspory na svatební výdaje a jindy se kvůli systému věna nevěsty dostanou do velkých dluhů.

Jednou za námi přišla sousedka, která u nás dříve vařila během skupinových pobytů, a prosila o peníze. Vždycky si říká o peníze, ale tentokrát to byla vyšší částka. Proč myslíš?  Blížila se svatba její dcery. Díky tomu se zadlužili, protože si vzali půjčku od lichvářů s vysokým úrokem na rekonstrukci domu a nákup zlata jako věno. Zdálo se mi, že se téměř pyšnili tím, že mohou dát tolik věna, i když by později zaplatili zdravím a někdy i životem. Ale v Indii „později“ nikdy neexistuje :).

Svatební síň

Svatební obřad se v případě hinduistických sňatků koná nejprve v chrámu, kterého se účastní pouze nejbližší rodina. Samotný svatební akt probíhá v požehnané době zvané muhurtham, vypočítané podle planetární konstelace. Takže si to představ… Všechna tato opatření jsou učiněna proto, aby manželství vydrželo! Poté se novomanželé a rodina přesunou do svatebního auditoria.

Hlediště, které připomíná velké divadlo s jevištěm, kde se odehrává „svatební drama“. Na jevišti jsou přítomni novomanželé, nejbližší rodina a kněží a publikum tvoří další hosté (skromný počet kolem 1000). Probíhají i další rituály, jako je „uvázování taali“, což je zlatá ozdoba ve tvaru slzy, kterou by novomanželé měli nosit celý život. Po obřadu, který může trvat 1 až 4 hodiny v závislosti na kastě, následuje sadja – slavnostní jídlo podávané na banánovém listu. Protože Indové jsou mistři v organizování obřích shromáždění, vaření pro více než 1000 lidí je hračka. Pro indické mladíky to může být oblíbený způsob, jak efektivně trávit čas. Říká se tomu „wedding hopping“. Někdy se svatebních hostin účastní, aniž by znali manželský pár nebo rodinu, protože ani rodina nezná všechny. 

Tradičně se po svatebním obřadu nevěsta stěhuje do domu manžela a žije tam s jeho rodiči. Pro většinu žen na Západě je děsivá představa sdílet svůj obytný prostor se svou tchyní, přesto byla tato tradice zavedena hlavně proto, aby bylo později o starší rodiče postaráno.

Jak na tebe tento článek působí? Doufám, že jsem ti mohla osvětlit část příběhu aranžovaných sňatků, které z určitého pohledu pro určitou populaci dávají smysl.