Umění nereagovat aneb (ne)reakce mrtvého brouka

Aktuální fotka ze Šivánanda ášramu v keralských horách, kde se praktikuje převážně hatha jóga tak, jak ji známe většinové na západě. Není to však v Indii vůbec standard. Ve většině ášramů v Indii je totiž samozřejmostí, že každý praktikuje hatha jógu sám pro sebe a do áśramu si chodí pouze nasát vyšśí poznání. 🙏

„Přines kelímky na čaj z kuchyně! Co tady tak zevluješ! Každý tady musí něco dělat. Jste tady všichni líní! Takhle to dál nejde!“, „uvítala“ mě těmito slovy postarší sváminí (mniška) na meetingu dobrovolníků a učitelů, kterou jsem jen pár minut předtím láskyplně pozorovala, jak v ášramové zahradě zalévá rostliny…

Inu, jak moc a jakou rychlostí se naše vnímání člověka může proměnit. Protože však už nějakou dobu praktikuji reakci mrtvého brouka, zůstala jsem v klidu a dělala jako že se mě to netýká. Za nějakou chvíli vstoupil do místnosti další ze senior učitelů a daná „rozlícená saň“ se najednou proměnila v pohádkovou babičku s úsměvem od ucha k uchu.

Pochopila jsem, že na danou paní možná doléhá vysoký věk a ihned jsem danou situaci mohla pustit, bez známky ukřivdění či vzteku.

Když se později naskytla příležitost se na danou osobu vyptat, bylo mi řečeno, že má demenci a není třeba její slova brát vážně. Nejlepší situace pro praxi soucitu.

👉 Znáš tuto techniku a praktikuješ ji? Nebo znáš jinou, která ti pomáhá zůstat ve vypjatých situacích ve svém středu?