Z indické každodennosti aneb o podstatě karma jógy, jógy odosobněného konání

Některé z vás víte, že kromě jógového centra jsme s manželem minulý rok vybudovali a spravujeme ekologické retreat centrum v keralských horách. 

Monzun tento rok udeřil nečekaně dříve. Obyčejně přichází na začátek nového školního roku 1.6.

Už 6 dní s menšími přestávkami nepřetržitě prší, neboli spíše leje. Právě u nás máme dva hosty z indické metropole Hyderábád, jednoho filmového režiséra a scénáristku. 

Monzun, který s sebou přináší silný déšť a tady v horách i silný vítr z různých směrů způsobuje časté výpadky proudu. 

Stalo se tak i včera večer okolo 20hod. Jelikož hosti bydlí v odděleném domečku na svahu, v případě výpadku elektřiny jim funguje jenom jedna nouzová žárovka na baterku. 

Za nějakou dobu po výpadku elektřiny mi volá scénáristka, že jim už nesvítí ani ta nouzová žárovka a jestli by se nemohli přesunout do hlavní budovy na noc, kde světlo a zásuvky fungují, jelikož jsou napojené na centrální baterii. 

Pokoj bylo třeba nejdříve uklidit a dát čerstvé povlečení. Nahnala jsem do pokoje hned našeho zaměstnance, který je zodpovědný za úklid. Tvářil se celkem kysele, protože druhý den ráno musel brzo vstávat a odvážel svoji rodinu a dceru po prázdninách zpět domů. Byla jsem však neúprosná. Nedá se přece nic dělat. Je to jeho povinnost. 

Po tom, co jsme pokoj uklidili a připravili postele, já vyvoněla pokoj vonnou tyčinkou, scénáristka mi volá, že se přeci jenom rozhodli zůstat na pokoji. Elektřina opět šla. 

Co jsem mohla udělat: v tichosti nadávat, že jsem tu práci teď udělala marně nebo nadávat na ně, jací jsou neschopní a že se neumí rozhodnout. 

Dříve by tomu určitě tak bylo. 

Ale víš co?

Místo toho jsem si řekla, že jsem našeho zaměstnance, který je za normálních okolností spíše lenivý, donutila něco dělat a ještě k tomu je teď ten pokoj krásně uklizený. 

Toto nás učí karma jóga, jóga odosobněného konání, kdy nelpím na očekávání a na výsledku. 

Tímto chci říct: ber realitu tak, jak přichází a neplýtvej svou energii na minulost nebo na věci, které stejně nezměníš. 

Co ty na to? Už jsi o tom takto někdy přemýšlela? Vybavuješ si podobné situace ze svého života a jak by ti pomohlo, kdybys nelpěla na výsledku, který sis předsevzala a dovolila životu plynout?