Zrcadlo, zrcadlo na zdi…

Pokud sledujete mé příspěvky, možná jste si přečetli můj příspěvek před pár dny o změně, kterou jsem za poslední dva roky prožívala – od extroverta a hodně stěhování k upřednostňování zůstat doma s rostlinami a zvířaty.

Při procházce po pláži jsem si dnes ráno všimla další změny. Kdysi jsem měla přirozeně obavy z toho, jak mě vidí místní lidé tady v Indii, protože jsem nechtěla nikoho urazit. Byla jsem při vědomí a vždy ve stavu nouze. Dnes jsem si uvědomila, že už to neplatí. Není to tak, že bych se přestala starat o ostatní lidi, ale můj vnitřní postoj k této situaci se změnil. Když jsem si to uvědomila, vybavil se mi příběh, který můj manžel vyprávěl během našich jógových tréninků: O psovi a chrámu tisíce zrcadel.

Kdysi dávno v zapadlé indické vesnici stával opuštěný chrám. Nedaleko žila smečka psů, kteří nikdy nevstupovali do chrámu, protože se báli další smečky zlých psů, kteří tam žijí.

Jednoho dne přišel pes ze sousední vesnice a přidal se k této smečce. Protože to byl přátelský chlapík, smečka ho přijala a okamžitě vydala varování: „Můžeš zůstat s námi, ale nikdy nechoď do opuštěného chrámu na úpatí hory. Žije tam 1000 zlých psů.“ Pes souhlasil a žil šťastně se smečkou.

Jednoho dne se vydal na procházku a náhle skončil u vstupních dveří opuštěného chrámu. Byl zvědavý vědět o těchto ostatních psech, i když ho jeho smečka varovala. Vstoupil do chrámu a najednou uviděl kolem sebe 1000 zrcadel. V každém zrcadle viděl přátelského psa, jak šťastně mává ocasem.

To byl i můj případ. Jak jsem šla svůj život, obávala jsem se, že jsem přebývala v energii starostí a přitahovala jsem to samé. Ve chvíli, kdy jsem se začala chovat v souladu se svou přirozeností a projevovat se autenticky, i když to místní lidé neznali, začal jsem dostávat stejnou energii zpět spolu s přijetím a tolerancí své autenticity.

Znovu a znovu se vše odvíjí od našeho vlastního postoje, s nímž se vztahujeme ke světu. A to je dobrá zpráva, ne? Protože náš vlastní postoj můžeme být schopni změnit.