Od jednoho rýžového puttu ke komunitnímu štěstí

Vzít si za manžela gurua není jen tak. Tahle fotka je z jednoho rána před pár dny. 

Jak jsem to mohla tenkrát v roce 2007 tušit? Já naivní mladá holka z pražského velkoměsta. 

Vařím snídani (ano, v Kérale se vaří pálivé teplé snídaně, na které je potřeba 1 hod příprav) a když se ji chystám servírovat sobě a svému guruovi, tak přijdou další dva studenti z lektorského kurzu a manžel jim nabízí, aby posnídali. 

V Indii celkem běžná věc, avšak na evropskou povahu celkem komplikovaná. 

A to mi ještě 10 minut předtím vypadla jedna zaměstnankyně, s kterou jsem na ten den počítala. 

V Indii celkem běžná věc, avšak na evropskou povahu celkem komplikovaná. 

„Uf, no naštěstí mi zbývá ještě trochu těsta na puttu (pokrm z rýžové mouky připravovaný na páře) a trocha strouhaného kokosu. (Ano, kokos je čerstvý. Takže se nejdříve musí mačetou rozseknout skořápka a nastrouhat.) No a to právě dělá ta zaměstnankyně, která ráno volala, že nepřijde. 

V Indii celkem běžná věc, avšak na evropskou povahu celkem komplikovaná. 

Jako kdyby mě Bůh zase zkoušel se nečekaně ve dveřích objeví ještě jeden student. A co udělá můj guru? Opět ho pozve ke stolu, aby posnídal. 

V Indii celkem běžná věc, avšak na evropskou povahu celkem komplikovaná. 

Co teď?! No nic, jdu rozlousknout a strouhat další kokos…

Co tím chci říct? Dříve by mi v hlavě najel sebedestruktivní monolog typu: „To nemám zapotřebí! Nejsem přeci žádná indická žena do domácnosti! Ať ty chlapi taky něco dělají guru – neguru.“

No, jo. Jenže tyhle myšlenky tu snídani neuvaří. 

Přiznávám se, nemám v lásce takovéto situace. I v této situaci mi už už najížděl dialog oběti a chudinky. Ale už to znám a proto jsem si raději místo toho záměrně začala vyzobávat ty pozitiva: „Když jim teď dáme snídani, pomůžou nám zase oni s jógovým centrem, až budeme potřebovat. Budujeme komunitu, která bude stát v těžkých časech při sobě. Příprava snídaně pro jednoho člověka navíc bude mít pozitivní dopad na celou instituci Arsha Yoga a tím pádem i na ostatní lidi, kteří sem zdarma z lokality dochází na každé ráno v 6 hodin na jógu.“

Jak může jedno puttu přispět ke štěstí a spokojenosti třeba dalších 30 lidí!!!

Nic na tomto světě není černobílé. Ustoupím ze své privátní sféry, ale za to získám podporu a důvěru dalších 10 lidí. Přistoupím na fakt, že můj muž je pro mnoho lidí inspirací a zdrojem poznání a „obětuji“ tak svůj vlastní komfort. Ale POZOR ne z pozice utrpení, nedostatku a odporu, ale z pozice šíření hojnosti a oddání se ušlechtilému záměru pro dobro celku.  

Jeden ášram v Kérale, který jsem před několika lety navštívila, měl jako hlavní motto: „From me to we.“ Tedy přeloženo: ode mě k nám neboli od sebestřednosti ve prospěch všech. 

Co ty na to? Jak to s tebou rezonuje či ne? Naskakují ti hned moderní seberozvojové věty tipu: dej se na první místo! Svoboda rozhodnutí je tvým právem!  Tak ať, ono si to totiž vůbec neprotiřečí….