Od tíhy v srdci k otevřenosti: Pohyb Śrī

Śrī Sūktam je jednou z nejpraktičtějších map, které máme k dispozici, abychom mohli žít svůj život naplno. Odpovídá na otázku, kterou si každý z nás dříve či později položí: Jak se můžeme posunout od vnitřního sevření k hojnosti?

Odpověď tohoto hymnu spočívá v jediném pohybu. Když se s vědomou pozorností a laskavostí obrátíme k tomu, co je v nás těžké, naše srdce se znovu osvěží a zbaví břemene. Toto učení nám ukazuje tři fáze tohoto pohybu: rozpoznat, odkud vycházíme, zažehnout v sobě stálý vnitřní žár, který tíhu rozpouští, a objevit vůni, jež zůstává, když tato tíha odezní.

Starší sestra v nás

Začínáme u Alakṣmī, nazývané také Jyeṣṭhā, starší sestry Lakṣmī. Byla tu dávno předtím, než jsme začali svou duchovní praxi. Představuje avidyā (nevědomost), nutkání hromadit a způsob myšlení založený na nedostatku, který se nikdy nespokojí s tím, co máme.

V těle a mysli se projevuje jako dobře známé sevření pramenící z pocitu nedostatku: stažený hrudník, zadržovaný dech a přesvědčení, že nikdy nebudeme mít dost.

Její přítomnost nic nevypovídá o naší hodnotě. Pouze nám ukazuje, odkud právě vycházíme.

Když se tedy objeví obtížné emoce nebo zášť, můžeme se vzdát sebemrskačství. Poznámka kolegy nás zraní. Rodinná hádka nás svádí k obviňování.

Právě v takové chvíli si můžeme tiše říci: tvām vṛṇe – „Volím si tebe, Lakṣmī.“

Těmito dvěma slovy zaujímáme postoj otevřenosti a hojnosti. Rozhodujeme se převzít odpovědnost za své jednání s otevřeným srdcem.

Setrvávat ve vnitřním žáru

Jak můžeme pokračovat v tom, že si ji znovu a znovu volíme? Odpověď nám ukazuje učení o stromu Bilva.

Ve verši 6 se říká, že Bilva, Vanaspati neboli stromový vládce, vzešel z tapas bohyně Lakṣmī, z jejího soustředěného, disciplinovaného žáru.

Jeho trojčetný list představuje tři oči Devī (Slunce, Měsíc a Oheň) a také tři energetické kanály: iḍā, piṅgalā a suṣumṇā.

Tapas, jak nám ukazuje Bilva, je stálé vnitřní teplo. Je to ochota setrvat v nepohodlí, aniž bychom od něj utíkali nebo ztráceli kontakt sami se sebou.

Pokaždé, když v takové chvíli zůstaneme přítomní, náš nervový systém se učí, že nepohodlí lze zvládnout a přežít. Starý automatický sklon k vnitřnímu sevření postupně ztrácí svou moc.

Tento žár rozptyluje Alakṣmī a leští zrcadlo vědomí. Náš vnější život pak začíná odrážet jasnost, která se probouzí uvnitř nás.

Vůně, která nikdy nevyprchá

Jakmile se zrcadlo našeho vědomí projasňuje, začínáme rozpoznávat dva druhy vůní.

Vāsanās jsou těžké vůně minulých emočních podmínění, které přetrvávají v těle a mysli dlouho poté, co odezněly události, jež je vytvořily.

Ve verši 9 je Lakṣmī označena jako gandhadvārā – ta, jejíž branou je vůně. Její gandha, vůně, představuje její věčnou a nepřemožitelnou přítomnost.

Světské touhy vzplanou a zanechají nás vnitřně vyčerpané a bez svěžesti. Gandha je naproti tomu jako pasta ze santalového dřeva: chladivá, trvalá a hluboce vyživující.

Její brána se otevírá, když naše srdce změkne a uvolní se.

Když se naše icchā (vůle), jñāna (poznání) a kriyā (jednání) obracejí k Božskému, začínají působit v jednotě. Tuto jednotu pak zakoušíme jako harmonii uvnitř sebe i ve svém vnějším životě.

Od sādhaky k upāsakovi

Putování touto cestou mění také způsob, jakým praktikujeme.

Na začátku jsme sādhakové – duchovní praktikující. Naše praxe se odehrává na meditačním polštáři nebo před domácím oltářem.

Postupem času se však sādhaka stává upāsakou, člověkem, který žije v neustálé blízkosti Božského.

Praxe se tak stává součástí každého okamžiku. Kuchyně, cesta do práce i zasedací místnost se proměňují v místa uctívání.

Charakteristickým znakem upāsaky je ārdram – hluboká, radikální svěžest.

Představme si dítě v náručí Santāna Lakṣmī, jehož mysl ještě není poznamenána starými vzorci vzpomínek a příběhy plnými slov „vždycky“ a „nikdy“.

Každý okamžik je nový a štědrost srdce přirozeně proudí sama od sebe.

Každodenní praxe a rozjímání

Jedna malá disciplína

Tento týden si osvojte jednu malou, ale poctivě dodržovanou disciplínu. Může to být několik tichých minut každé ráno nebo osobní závazek, který si ponecháte jen pro sebe.

Malé kroky stačí, pokud je skutečně dodržujeme.

Věnujte pozornost své vnitřní reakci

Když se objeví nutkání někoho obviňovat – ať už druhého člověka, nebo sami sebe –, na chvíli se zastavte a vraťte se k modlitbě z tohoto učení:

„tvām vṛṇe“ – „Volím si tebe, Lakṣmī.“

Poté věnujte pozornost alespoň jedné malé části své reakce.

Můžete například uvolnit čelist a pomalu vydechnout, než odpovíte.

Nebo si v duchu pojmenovat svou emoci: „Tohle je zklamání.“

A pak této emoci dovolte, aby tu jednoduše byla, aniž byste k ní přidávali další příběh.

Napsala: Dr. Kavitha Chinnayian
Z anglického originálu přeložila: Marie Meera Karanath

Chceš se mantru Śrī Sūktam naučit? Zvu tě do svého kurzu. Společně se naučíme mantru správně recitovat. Zapiš se na čekací listinu TADY.