RASA – šťáva života

Každý lidský život je utvářen hlubokou, instinktivní láskou k vyprávění příběhů. Od nejranějších okamžiků si vytváříme příběhy, abychom porozuměli světu kolem sebe, a budujeme složité identity, které nám pomáhají orientovat se v každodenním životě.

Tato přirozená tendence vytvářet význam je v tantrické tradici dobře pochopena prostřednictvím vztahu mezi śabda (zvukem) a artha (významem). Když se pohybujeme světem, přirozeně překrýváme artha (interpretaci, zabarvení a význam) na syrovou, živou realitu śabda (čisté, bezprostřední energie existence). Je to tvořivý a nepřetržitý proces.

Co je rasa?

V tantrické tradici je rasa definována jako „šťáva“, jemná příchuť nebo „emoční tón“ každého okamžiku. Přestože život neustále plyne a přetéká touto esencí, většinu z ní vůbec nevnímáme. Protože je náš mozek každou sekundu bombardován miliony informačních podnětů, vědomě zaznamenáváme pouze nepatrný zlomek reality, který odpovídá našemu minulému podmínění. Naše smysly aktivně sahají do okolního prostředí a zachycují jen ty specifické příchutě reality, které nás přitahují. To znamená, že ve skutečnosti žijeme v oddělených, paralelních vesmírech filtrované zkušenosti.

Tradice popisuje devět různých ras, které zahrnují celé spektrum lidských emocí, včetně těch, které běžně považujeme za nepříjemné, jako je hněv, odpor nebo závist. Základním problémem našeho podmínění je, že se neustále snažíme přidržovat chutí, které chceme zažívat, a současně odmítáme ty, které nechceme. Proto se učíme rozšiřovat svou schopnost oceňovat všechny rasy stejně a přestáváme rozlišovat mezi příjemným a nepříjemným. Tento stav se nazývá samarasa.

Schopnost plně okusit realitu se nazývá bhoga. Když se vaše smysly setkají s nějakým objektem – například když se vaše uši setkají se zvukem – hranice mezi tím, kdo vnímá, a tím, co je vnímáno, mizí. Obojí se zcela spojí a samotná zkušenost se okamžitě objeví jako rasa. Toto bezprostřední a hluboké splynutí vědomí se světem je skutečnou a základní jednotou, která se odehrává na předvědomé úrovni, dávno předtím, než ji váš intelekt začne posuzovat. I když se vaše vědomá mysl rozhodne, že se jí určitý zážitek nelíbí, vaše tělo a nervový systém jej již přijaly a spojily se s ním.

Protože trávíme tolik času uvězněni v povrchních soudech a nekonečných komentářích mysli, přicházíme neustále „pozdě na večírek“ a míjíme syrovou bezprostřednost rasy, kterou naše smysly již ochutnaly. Je hluboce léčivé dokázat vnímat rasu ve všem – nejen v krásných okamžicích, ale také ve vlastních vnitřních staženích, negativních soudech a bolestivých vzpomínkách. Skutečná svoboda přichází tehdy, když odložíme své obranné mechanismy, přestaneme život selektivně filtrovat a vědomě se otevřeme plnému prožitku jakékoli příchuti, kterou přítomný okamžik nabízí.

Praxe rasy

Krok 1: Ukotvení

Rozšiřte své smysly. Nesoustřeďujte se intenzivně pouze na jeden bod. Místo toho vnímejte zvuky ve svém okolí a současně pociťujte kontakt svých chodidel se zemí. Všímejte si proprioceptivního vnímání svého těla v prostoru a propojte své vnitřní tělesné uvědomění s uvědoměním okolního prostředí.

Pozorujte filtr. Uvědomte si, že jste právě nyní bombardováni miliony informačních podnětů, ale váš mozek registruje pouze nepatrný zlomek založený na známých vzorcích podmínění. Záměrně vyzvěte své smysly, aby se otevřely a přijímaly i to, co běžně přehlížíte.

Krok 2: Jednota

Zaměřte se na jeden konkrétní objekt ve svém zorném poli nebo na určitý zvuk, který slyšíte. Uvědomte si, že ve stejném okamžiku, kdy se váš zrak setká s objektem nebo vaše uši zachytí zvuk, stávají se jedním. Zkuste najít místo, kde vaše vidění končí a objekt začíná. Rozpoznejte, že toto setkání je plynulou jednotou a že právě z této jednoty okamžitě vzniká rasa – emoční tón či esence dané zkušenosti.

Krok 3: Zachycení opožděné mysli

Pusťte představu, že užívat si něco znamená pouze nacházet příjemné zážitky. Místo toho se učte plně přijímat a prožívat bezprostřední příchuť okamžiku, bez ohledu na to, zda je krásná, nudná nebo mírně nepříjemná.

Sledujte, jak soud přichází pozdě. Když plně zakoušíte danou zkušenost, věnujte mimořádnou pozornost okamžiku, kdy vaše vědomá mysl vstoupí do děje a řekne: „To se mi líbí“ nebo „To se mi nelíbí.“ Uvědomte si, že v době, kdy tento soud vzniká, vaše smysly již podnět zachytily a okusily jeho bezprostřední rasu.

Při této praxi je důležité rozlišovat mezi absolutní a relativní úrovní reality. Když se setkáváme s válkou, konfliktem nebo škodlivými politickými rozhodnutími, můžeme si na relativní úrovni zachovat svůj úsudek a nesouhlas, aniž bychom je schvalovali. Prožitek bhogy se však odehrává na úrovni absolutního vědomí.

Odbarvování silně nabitých saṃskár (karmických otisků) vyžaduje vědomý návrat k intenzivnímu a někdy potlačenému psychologickému materiálu. Protože při tomto procesu měníme své základní obranné mechanismy a neutralizujeme hluboce zakořeněné emoční reakce, je nezbytné mít pevné ukotvení, jasný záměr a skutečnou ochotu podívat se na skrytou architekturu svých pozitivních i negativních příběhů – jeden příběh za druhým.

Napsala: Dr. Kavitha Chinnayian

Přeložila: Marie Meera Karanath